Mamut v Českém ráji
Mamut využil červencových státních svátků, přidal k nim den volna a víkend a vyrazil výlet do Českého ráje.
Bohužel si zapomněl domluvit pěkné počasí, v důsledku čehož pár dní putoval nejdříve v mírných přeháňkách a poté ve vytrvalém dešti (ale nezpíval). Možná to bylo celé proto, aby si Prachovské skály užil za plného slunečního svitu a mohl je tak obdivovat v celé jejich nádheře a síle.
A kudy že se to Mamut ubíral a šplhal do kopců? Z Mnihova Hradiště se vydal dobít hrad Valečov, navštívil Drábské světničky, Krásnou vyhlídku, Mužského a kolem Komárovského rybníka došel až na hrad Kost (ten už se dobývat nepokoušel). Z Kosti se svezl motoráčkem do Hrdoňovic, odkud už to bylo do Prachovských skal jen co by kamenem dohodil. Na zpáteční cestě se těsně minul s Rumcajsem v Jičíně, domů však dorazil odpočatý a s čistou hlavou.
Abyste nepřišli zkrátka, Mamut si dovolil přiblížit vám svůj výlet i několika fotkami:
Valečov
Drábské světničky
Prachovské skály
U Rumcajse
Mamut a Lolita třikrát jinak
Vladimír Nabokov dopsal román Lolita v roce 1953, o dva roky později jej vydalo francouzské nakladatelství Olympia Press v Paříži (v New Yorku byl vydán až v roce 1958). Prvního filmového zpracování se dočkala roku 1962, režije se ujal Stanley Kubrick. Druhé filmové adaptace se dočkala až v roce 1997, režíroval ji Adryan Lyne.
Kniha Mamuta strhla. Vžil se do kontroverzního příběhu o lásce dospělého muže k 12 leté dívce. Svým způsobem dokázal pochopit pocity a chování Humberta Humberta i motivy chování Lolitina. Občas ji nesnášel, občas mu jí bylo líto, ale nedočkavě četl další stránku, aby se dozvěděl víc o jejím osudu. Chápal Lolitin útěk i Humbertovu zoufalou snahu ji najít, která se změnila v touhu po pomstě.
Užíval si četbu jako takovou, plynulost příběhu, propracovanou strukturu. Není proto divu, že jej zhlédnutí filmových adaptací začala lákat. Chtěl vědět, jak si tvůrci s ne zcela jednoduchým tématem poradili.
Kubrickův film byl pro Mamuta trochu zklamáním. Kdyby neznal knihu, nebyly by mu zcela jasné motivy chování hlavních hrdinů. Navíc mu James Mason nezapadl do představy Humberta. Později Mamut zjistil, že Kubrick musel škrtat, aby mohl Lolitu vůbec natočit. Nicméně jedno se mu upřít nedá - jedná se o kvalitní film, na který se stojí za to podívat.
Lyneho film Mamuta přesvědčil, že i Lolita se dá natočit tak, aby i divák neznalý knihy pochopil, proč Humbert po Lolitě toužil, jak byl zcela v její moci a jak toho Lolita začala využívat. Jeremy Irons byl v roli svůdníka mladé dívky pro Mamuta mnohem uvěřitelnější. Přesto se z jeho pohledu jedná o horší film.
Mamut je rád, že se se třemi Lolitami seznamál, protože tři různá zpracování = tři různá díla = tři různé prožitky.
Mamut na koncertě
Mamut se po půl ročním čekání dočkal koncertu pod taktovkou svého oblíbeného skladatele filmové hudby - Ennia Morriconeho. Zážitek to byl nevšední, plný krásných melodií. Morricone se dočkal zasloužených ovací ve stoje. Dříve, než představil své nejznámější filmové skladby - Tenkrát na západě, Mise, Hodný, zlý a ošklivý, Bitva o Alžír a další -, zahrál kantátu pro sbor a chorchestr Vuoto D´Anima Piena, kterou Mamut slyšel poprvé (stejně jako několik jiných skladeb), ale stejně v ní poznal Morriconeho rukopis.
Slyšet známé skladby naživo, navíc pod vedením jejich autora, dodá skladbám úplně jiný nádech a prožitek, i když ne vždy zní stejně, jako ve filmu.
Mamut učitelem
Mamut vedl devítidenní školení. Bylo to náročných 9 dní, ale silný zážitek. Během školení si na své “studenty” zvykl a bylo mu líto, že se s nimi musí rozloučit (i když zároveň byl rád, že si bude moci odpočinout).
Zjistil, že je potřeba nepodcenit přípravu, že je třeba srozumitelně a jasně vykládat a odpovídat na dotazy.
Zjistil, že si dokáže spojit jméno a obličej pouze u těch lidí, kteří se nějakým způsobem projevovali.
Zjistil, že s některými lidmi se pracuje dobře a jiní mu berou neuvěřitelné množství energie.
Uvědomil si, že když chce student udělat učiteli ze života peklo, tak ho udělá.
A hlavně - až nyní dokáže ocenit práci učitelů. Učit totiž není tak jednoduché, jak se zdá.
Mamut a stávka v dopravě
Jak je všeobecně známo, ve čtvrtek 16. 6. 2011 proběhla stávka v dopravě. Vlaky se zastavily. MHD ve větších městech nejezdila. Praha se vyprázdnila...
Mamut bral stávku pozitivně. Řekl si: “Je to příležitost konečně vyzkoušet cestu do práce na kole.” A jak řekl, tak udělal. Ranní projíždka - z větší části podél řeky - se mu moc líbila. Pravděpodobně ji bude opakovat, i když žádná stávka nebude.
Zpáteční cestu se rozhodl pojmout jako výlet a využil náhradní lodní dopravy. To, že mu cesta domů bude trvat dvakrát tak dlouho a na kole bude muset ujet téměř stejnou vzdálenost jako ráno, v tu chvíli pominul. Nejde přeci nevyužít příležitosti, která se naskytne jednou za několik let. A tak si užil plavbu parníkem po Vltavě, kterou zažil naposledy jako malý.
Podobné stávky by klidně mohly být častěji!